Blog IndieFilm

07-01-11

Sledujte MFF Karlovy Vary na hlavním webu iNDiEFiLMu!

Rádi bychom oznámili, že přesouváme denní zpravodajství z Karlových Varů na hlavní stránku iNDiEFiLMu. Stačí kliknout zde.

06-30-11

MFF Karlovy Vary #2 Pozvaní tvůrci, o nichž možná nevíte

Karlovarský festival zve řadu známých osobností. Mezi nimi bude letos Judi Dench, Monte Hellman, Kim Ki-Duk, John Malkovich či Jerzy Stuhr. Mimo seznam uveřejněný na hlavním festivalovém webu (zde) přijede uvést své filmy i řada režisérů, o nichž se vlastně téměř nikde nelze dočíst (jediná možnost je prohledat všechny filmy v programu a hledat, zda u nich není uveden nějaký host). V tomto článku chci upozornit na pět zajímavých tvůrců, jejichž přítomnosti byste si možná ani nemuseli všimnout a mohli tak přijít o možnost diskutovat s nimi po projekci jejich snímků.

Ahmed Imamović

Ahmed Imamović je spolu s Danisem Tanovićem nejznámějším režisérem z Bosny a Hercegoviny, jejichž filmy mají šanci prosadit se i na festivaly mimo hranice své země. Imamović přijede uvést svůj druhý celovečerní film Belvedere. Ve svých filmech (včetně krátkého snímku 10 minuta) se věnuje reflexi ozbrojených konfliktů, v nichž se na konci minulého století zmítal Balkánský poloostrov.

Aktan Arym Kubat

Tvorba kyrgyzstánského režiséra, na kterého lze narazit také pod jménem Aktan Abdykalikov, je již dlouhodobě zařazována do přehledových sekcí mezinárodních festivalů. Upozornit na něj stojí především proto, že jde vlastně o jediného kyrhyzstánského režiséra, který v současné době reprezentuje svou národní kinematografii. Do Karlových Varů přijede ve světové premiéře uvést svůj film nový film Ráj pro mámu.

Braden King

Braden King je jedním ze zajímavých amerických „nezávislých“ režisérů, který se dosud věnoval převážně natáčením videoklipů a reklam, ale v rámci celovečerních filmů vytvořil alternativněji laděné filmy s experimentálním nádechem. Na festivalu bude uvádět svůj první samostatný celovečerní film Tady (ten jsme zmiňovali již v rámci článků o letošním Sundance na naší hlavní stránce).

Lech Majewski

Původem polský tvůrce se věnuje řadě uměleckých aktivit, které si získaly ohlas hlavně za hranicemi jeho země. Zajímavý je právě tím, že se neprofiluje pouze jedním směrem, ale jeho tvůrčí práce sahá od malířství, přes divadlo až k filmu. To se projevuje i v jeho díle Mlýn a kříž, jenž bude osobně uvádět, a který se snaží osobitě variovat a interpretovat Brueghelovu tvorbu v rámci celovečerního filmu.

Urszula Antoniak

Také by bylo škoda minout jeden z režijních objevů posledních let: polskou režisérku žijící v Nizozemsku Urszulu Antoniak, jejíž celovečerní debut vyhrál několik cen v Locarnu a nejnovější Modré světlo pak bylo promítáno v Cannes. Navzdory pouze dvěma celovečerním snímkům se o ní však mluví jako o jedné z výrazných autorek západní Evropy.

06-28-11

MFF Karlovy Vary #1 Osobní výběr nejzajímavějších filmů festivalu

Již potřetí za sebou nabízíme našim čtenářům pohled do programu nadcházejícího festivalu v Karlových Varech. Z nepřeberného množství desítek titulů bývá náročné vybrat ty nejzajímavější tituly, které by nenaplnily pouze požadavek konvenční „festivalové hitovky“, jejichž aura většinou vyprchá ihned po skončení akce, ale také byly umělecky přínosné a inovativně koncipované. Na následujících řádcích nabídnu osobní pohled na to, co považuji v letošním programu jako to nejzajímavější. Při sestavování programu je pak dobré brát v potaz fakt, že festival nabízí jedinečnou možnost zhlédnout na velkém plátně řadu filmů, které pravděpodobně nebude mít člověk již nikdy více v tomto provedení možnost spatřit. Osobně tak volím vždy raději projekci menšího komorního snímku, než mediálně propíraného titulu, který se pravděpodobně do české kinodistribuce podívá (např. Strom života, Kůže, kterou nosím…). Přesto se těmto filmům v následujícím přehledu zcela nevyhýbám.

Asi nejzajímavější sekcí je „Jiný pohled“, který se soustřeďuje převážně na netradičně pojaté snímky často přesahující až do kategorie experimentálních filmů. Letos se v rámci tohoto výběru objeví i velmi známá jména. Zatímco Kim Ki-dukova novinka získala z předešlých festivalů rozporuplné ohlasy, určitě stojí za to upozornit na další filmy významných režisérů. Naomi Kawase zde má svůj film Hanezu, Hong Sang-soo Den, kdy přijíždí a Bruno Dumont Stranou Satana. Autory těchto třech snímků spojuje jejich zájem v minimalismu a estetické vytříbenosti směřující ke kontemplaci. Daleko experimentálnější bude nejspíše trojice snímků z letošního Sundance: britský experiment Devět múz, Mlýn a kříž rozvíjející témata Brueghelových obrazů a americký nezávislý film Tady nabízející poetický pohled na vztah dvou cizinců. Neopominutelný je také druhý celovečerní film nejvýraznější nizozemské filmařky Urszuly Antoniak s názvem Modré světlo či režijní debut Michael blízkého spolupracovníka Michaela Hanekeho Markuse Schleinzera. Osobně plánuji navštívit i Cestu nikam, která na sebe upozornila loni na festivalu v Benátkách, stejně tak jako letošního výherce sekce Directors’ Fortnight v Cannes s názvem Dýchat.

Horizonty nabízejí osvědčené tituly etablovaných autorů, mezi letošními snímky lze ale nalézt vyzývavé tituly, jejichž autoři rozvíjejí vlastní nekompromisní přístup k filmové estetice. Jednou z událostí tak bude česká premiéra Turínského koně, který byl oceněn na Berlinale (recenzi si u nás můžete přečíst). Ze snímků, které zatím nečeká širší distribuce pak nelze opominout novinku ruského režiséra Andreje Zvyagintseva Jelena (Speciální cena poroty sekce Un Certain Regard v Cannes), íránský film Rozchod Nadera a Simin Asghara Farhadiho (oceněný hlavní cenou z Berlinale) a poslední snímek tureckého auteura Nuri Bilge Ceylana Tenkrát v Anatolii (Cena poroty z Cannes). Velmi dobré ohlasy má také britský film Tyranosaurus, který na sebe upozornil na Sundance.

Festival je v rámci stovek projekcí jedinečnou kulturní událostí, která by měla mít ideálně za cíl vzdělávat své návštěvníky a rozšiřovat jim povědomí o národních kinematografií za horizontem České republiky. V tomto případě pak nebude lepší cesty jak se „dovzdělat“, než navštívit některou z projekcí celovečerních dokumentů, které jsou uváděny v rámci „Návratů k pramenům“. Jednak zde bude uveden film Cormanův svět o režisérovi, jenž poprvé umožnil dostat se k řemeslu některým slavným režisérům Nového Hollywoodu (Coppola, Scorsese, Spielberg..). Dále dokument o vzniku filmu Deep End (Deep End: Cesta k filmu), snímek o kariéře slavného hollywoodského režiséra Elii Kazana (Dopis Eliovi), který bude doplňovat starší dosud nedistribuovaný dokument o tomtéž autorovi (Outsider Elia Kazan). V této sekci se vedle klasických děl zahraniční kinematografie objeví i nově restaurovaná verze Markety Lazarové.

Z dalších sekcí je již problematičtější vybírat, protože se člověk často musí orientovat pouze podle festivalové anotace, které bývají v některých případech zavádějící. Osobně mě již na začátku roku velmi zaujal snímek Návrat ztraceného otce debutujícího australského režiséra Brendana Fletchera, který byl vybrán také do programu Sundance festivalu. Film se hraje v sekci „Fórum nezávislých“. Ze soutěžní sekce „Na východ od západu“ zase navštívím snímek Belvedere Ahmeda Imamovice z Bosny a Hercegoviny, který se vrací k neblaze proslulému Srebenickému masakru. Osobně jsem zvědav, zda se Imamovicovi podaří navázat na jeho impozantní krátký film 10 minuta. Ve stejné sekci se pak bude také promítat slibný debut bulharské autorské dvojice Ivana Vladimirova a Valeri Yordanova Tenisky.

Krom jmenovaných filmů a sekcí pak stojí za to zaměřit se na „Deset evropských režisérů očima Variety“, kde se objevuje řada prvních či druhých snímků vycházejících režisérů. Ben Whitley (oceněný v roce 2009 za Down Terrace na festivalu Raindance) tu má svůj horor Seznam smrti, Lisa Aschan svou prvotinu Jako opice (která již byla oceněna v Tribece a na Berlinale), David Dusa svůj celovečerní debut Květy zla (předtím na sebe již upozornil s krátkým filmem v Rotterdamu) a první hraný film dokumentaristky Jannicke Systad Jacobsen s názvem Rozpal mě, sakra.

Schválně jsem přeskočil některé sekce, které jsou hůře čitelné a zhlédnout zajímavý film nelze jinak, než metodou pokusu a omylu. I hlavní soutěž, která představuje především filmy neokoukaných tvůrců, z mého pohledu spadá právě mezi pole tohoto vzrušujícího festivalového tápání, kde nelze předem cokoli předpokládat a kde neexistují jakékoli předsudky. Krom německého filmu Zisky Riemann Lollipop Monster se tak zřejmě nechám překvapit a vybírat filmy čistě na základě intuice.

06-28-11

DVD Vrah ve mně

Na hlavním webu iNDiEFiLMu byl publikován článek Marka Jančíka o DVD filmu Vrah ve mně. Článek si je možné přečíst po kliknutí na tento odkaz.

06-02-11

Melancholická, nikoli modrá planeta: poznámky a črty k Melancholii

Marek Jančík ve svém příspěvku na našem hlavním webu rozvíjí možné pohledy, jak se dívat na film Melancholia. Sám říká, že:

Předně bych chtěl upozornit na to, že se nejedná o filmovou recenzi, nýbrž o náčrt některých interpretací, které Melancholia divákovi nabízí. Napsal jsem jej jako reakci na recenzi Matouše Svěráka zde na Indiefilm.cz, který se všech interpretačních snah vzdává ve prospěch autentického diváckého prožitku. Každé umělecké dílo si samozřejmě lze vyložit zcela „po svém“, přesto si myslím, že není špatné některé pohledy převést do veřejné diskuse. Text obsahuje spoilery, proto doporučuji nejprve zhlédnout samotný film.

Celý článek si lze přečíst zde.

05-27-11

Recenze: Melancholia

Na Melancholii, nejnovější počin Larse von Triera, se u nás těší mnoho lidí, a proto můžeme být rádi, že se k nám dostává již těsně po světové premiéře, která se odehrála v Cannes 18. května. Samotný film tentokrát překvapivě nedoprovází kontroverze, na rozdíl od neuvážených slov režiséra a přehnané reakce festivalu (Trier byl za pár nevhodných vtipů o Hitlerovi jako první filmař vůbec z Canneského festivalu vykázán).

Film býval v době příprav označován jako sci-fi a je potřeba hned na začátku případné diváky upozornit, že tomu tak není. Film se odehrává na zemi, o které se v úvodní sekvenci dozvíme, že ji nejspíše čeká destrukce. Formálně je snímek přímým pokračováním Antikrista, pojí tedy extrémně zpomalené záběry, dělení do kapitol s ruční kameru a ostrým, přitom pečlivě komponovaným obrazem. Snímek se také zaměřuje především na dvě postavy a je uzavřen do jasně vymezeného prostoru, tentokráte ale zámku a přilehlého panství obsahujícího golfové hřiště. Toto umělé prostředí se dá určitě chápat jako výrazný protiklad vůči nespoutané přírodě v Antikristovi.

Pokračování recenze na hlavním webu iNDiEFiLM.cz.

05-25-11

Benátky chystají silný výběr

Variety před několika dny zveřejnila seznam titulů, které si podle jejich informací zablokoval pro uvedení benátský festival. A pokud se jejich predikce z většiny naplní, půjde asi o jeden z nejzajímavějších výběrů minimálně posledních tří let.

Začněme od těch neznámějších tvůrců. Roman Polanski by měl na festival přivézt svou novinku Carnage natočenou podle slavné broadwayské hry God of Carnage o dvou manželských párech, které se rozhodnou srovnat nesváry svých dětí, ale nakonec sami končí v podobné situaci jako jejich potomci. Polanskimu se podařilo zajistit si hvězdné obsazení, které mu pomůže zacílit snímkem i na širší veřejnost: Jodie Foster, Kate Winslet, John C. Reilly a Christoph Waltz. Na hraně mainstreamu a „artu“ se pohybuje i další „jistý“ titul: A Dangerous Method Davida Cronenberga. I on ve svém snímku o konfliktu mezi Sigmundem Freudem a Carlem Gustavem Jungem sází na známé herecké tváře. Do hlavní role opět obsadil Viggo Mortensena, vedle něhož se objeví Michael Fassbender, Keira Knightley a Vincent Cassel. Americký nezávislý filmař Todd Solonz by zase měl představit svůj film Dark Horse o ušlápnutém třicátníkovi, který se rozhodne odpoutat se od vlivu svých rodičů. Díla s hollywoodským obsazením pak dále doplňuje ještě například druhý celovečerní film Steve McQueena, jehož předchozí snímek Hlad prošel i naší distribucí. Do jeho projektu Shame o muži, který zcela propadne svým sexuálním fantaziím, se mu podařilo znovu obsadit Michela Fassbindera jemuž bude asistovat další z vycházejících hvězd současné západní kinematografie – Carey Mulligan.

Tím však výčet zajímavých snímků nekončí. Následují další filmy výrazných evropských auteurů, kteří se nespoléhají na hvězdné herecké obsazení. V Benátkách by se tak dále měl objevit film britské režisérky Andrey Arnold Wuthering Heights. Ze Spojeného království by se do výběru měl dostat i Terence Davies s novinkou The Deep Blue Sea a také Trishna od nevypočitetelného Michaela Winterbottoma.

Z Řecka by podle všeho měl být pro festival zablokován nový snímek Yorgose Lanthimose s názvem Alps. Jedním z očekávaných snímků je také završení čtyřdílné série o mocných mužích Faust ruského režiséra Alexandra Sokurova, který se zčásti natáčel i v České republice. Do Benátek se podle všeho také vrátí jeden z nejznámějších tvůrců filipínské nové vlny – Brillante Mendoza se snímkem Prey.

Trochu méně jistě se pak mluví o Stevenu Soderberghovi, který dokončuje rovnou dva filmy: Haywire a Contagion. Dále by prý George Clooney mohl uvést svůj snímek The Ides of March (s několika hereckými hvězdami v hlavních rolích) a Alexander Payne novinku The Descendants. Producent filmu Tinker Tailor Soldier Spy švédského režiséra Tomase Alfredsona (Ať vejde ten pravý) podle všeho oznámil, že jim bylo ze strany organizátorů nabídnuto benátský festival zahájit.

Mezi dokumenty Variety zmiňuje tři „jisté“ filmy. Prvním je dokument Camerona Crowa o skupině Pearl Jam s názvem PJ20. Fatih Akin by se měl objevit s Garbage in the Garden of Eden o městečku na pokraji Černého moře, ze kterého se má podle záměrů turecké vlády brzdy stát skládka. Pravděpodobná je i přítomnost oscarového režiséra Jonathana Demma, který dodělává dokument o hurikánu Katrina.

Vypadá to, že mají letos Benátky „zaděláno“ opravdu na silný program.

05-23-11

Take Shelter Trailer

Na internetu se právě objevila ukázka na druhý celovečerní film Jeffa Nicholse Take Shelter, který byl oceněn jak na Sundance, tak i na právě ukončeném festivalu Cannes. Již v lednu jsme na snímek na našich stránkách několikrát upozorňovali:

Take Shelter Jeffa Nicholse je zasazen do prostředí malého města v Ohiu. Zde žije manželský pár se svou šestiletou hluchou dcerou. Otec však začne mít ve snech vize ničivé bouře, která srovná město se zemí. Jeho paranoidní chování se brzy začne stupňovat spolu s neustupujícími apokalyptickými vizemi. K nelibosti své ženy se rozhodne vybudovat na dvorku za domem úkryt, ve kterém by se mohli případně před bouří schovat. Nikdo z jeho okolí však nevěří, že by se mohly jeho představy uskutečnit.

Snímek si získal velmi pozitivní recenze a minimálně na internetu se o něm často mluví s podobným entuzianismem jako o Martha Marcy May Marlene. Justin Chang z Variety ho popisuje jako halucinační thriller, který pracuje s neustálým pocitem hluboké tísně. Z reakcí je patrné, že snímek pomalu buduje napětí (což mu je také nejčastěji vytýkáno), aby pak v závěru nabídl velmi intenzivní zakončení, které umožní řadu rozdílných interpretací. Nejčastěji se v recenzích vyzdvihuje právě zachycení atmosféry a napětí, protože divák přesně neví, co od filmu očekávat. I přes přítomnost prý velmi kvalitních digitálních efektů se však recenzenti shodují, že je Take Shelter výrazně odlišný od mainstreamových katastrofických sci-fi filmů.

Trailer:

05-23-11

Apichatpong Weerasethakul rozvíjí dva mekongské projekty

Thajský režisér, jenž byl minulý rok oceněn Zlatou Palmou za snímek Strýček Búnmí, připravuje dva nové filmy. Projekt Utopia, o němž jsme dříve informovali zde, prozatím kvůli finanční náročnosti odsunul.

Dva připravované snímky by měli mít název Mekong River a Mekong Hotel. Tematicky se budou obě díla doplňovat zřejmě podobně jako tomu bylo u jeho instalace Primitive, v jejímž rámci natočil třeba krátkometrážní A Letter to Uncle Boonmee i celovečerního Strýčka Búnmího. I zde navíc využije krátké a dlouhé formy.

Krátkometrážní Mekong River by se měla začít natáčet tento říjen s předpokládanou délkou sedmnácti minut. Finančně bude snímek zaštitovat francouzská produkční společnost. Mělo by jít ale o opravdu malou a intimní produkci čítající jen několik osob. Zároveň Weerasethakul vytváří i scénář k celovečernímu filmu Mekong Hotel, který by se snad mohl natáčet někdy v průběhu příštího roku. Spekuluje se, že by jednu z hlavních rolí mohla ztvárnit Tilda Swinton.

Jak název obou snímků naznačuje, budou se věnovat řece Mekong, která protéká napříč jihovýchodní Asií. Apichatpong Weerasethakul chce prý zachytit vztah mezi tímto vodním tokem a lidskou civilizací. Lze však předpokládat, že nepůjde o výpověď globálních rozměrů, ale že režisér téma uchopí ze své osobité perspektivy, v níž skrze ráz krajiny a lidí v ní vytvoří niternou výpověď o své kultuře a její historii.

05-22-11

Cannes #6 Zlatou palmu získal Strom života Terrence Malicka!

Slavnostní večerní ceremoniál uzavřel letošní ročník festivalu Cannes. Podle poroty, které předsedal herec robert De Niro, byl nejlepším snímkem v soutěžní sekci Malickův Strom života. Z toho, co lze ze zahraničních médií (a některých českých korespondentů) vyčíst, byla letošní soutěžní sekce poměrně vyrovnaná a do poslední chvíle bylo těžké předpovědět, kdo by si Zlatou palmu mohl odnést. Předem bylo pouze jasné, že hlavní ocenění zřejmě nedostane Naomi Kawase, která si ve svých filmech pohrává s možnými percepčními přístupy k filmovému umění a často se tak dostává na hranu experimentálních filmů. Stejně tak byly „předem“ vyřazeny soutěžní snímky Habemus Papam, Sleeping Beauty, Pater a Miikův Haka-Kiri: Death of A Samurai, jež získaly asi nejvíce pesimistické ohlasy z celé sekce. Překvapivé však je, že porota zcela opominula opěvovaný snímek Le havre Aki Kaurismäkiho.

A zde již kompletní seznam oceněných:

ZLATÁ PALMA
Strom života; režie Terrence Malick (USA)

VELKÁ CENA POROTY
Bir Zamanlar Anadolu’Da (Once Upon A Time In Anatolia); režie Nuri Bilge Ceylan (Turecko)
Le gamin au vélo (The Kid With A Bike); režie Jean-Pierre a Luc Dardenne (Belgie, Francie, Itálie)